Před pár dny mi zazvonil telefon. „Můžu vás poprosit o ověření podpisu?“ ozvalo se ze sluchátka. „Lituji, ale to se budete muset obrátit na obecní úřad, poštu anebo třeba notáře. Já jsem úřední překladatel, podpisy bohužel neověřuji,“ odpověděl jsem. „Jak to?“ nenechala se odbýt potenciální klientka. „Vždyť přece děláte úřední ověření, ne?“ Na paní jsem samozřejmě nebyl nepříjemný. Situaci jsem jí vysvětlil a odkázal ji na brněnský magistrát. Vlastně jsem její zmatení zcela chápal. Zaprvé to nebyl první dotaz tohoto typu na mě. Ale hlavně: úředně ověřený překlad, úředně ověřený podpis – neměl by obě věci dělat tentýž úřední ouřada?
Jak vypadá úřední překlad?
Pokud po vás někdo – typicky úřad – bude chtít:
- soudní překlad
- úřední překlad
- překlad s úředním ověřením
- překlad se soudním ověřením
- ověřený překlad
- úředně ověřený překlad
- překlad s (kulatým) razítkem
půjde po každé o jedno a totéž (aby se v tom člověk vyznal, že?). Tedy o překlad, který vyhotovil některý v překladatelů uvedených v Seznamu znalců, tlumočníků a překladatelů (SEZNAT) vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR. Poptáváte takového překladatele? Do vyhledávání jednoduše zadejte požadovaný jazyk. Kliknutím na „vyhledat“ se vám pak zobrazí všichni soudní překladatelé jmenovaní v ČR pro daný jazyk. Volitelně lze zadat i kraj (např. Jihomoravský) a specializaci.
Vyhledat si svého soudního překladatele – a potažmo i tlumočníka, pokud poptáváte tlumočnické služby např. na svatbu či jednání na matrice – můžete i na stránkách profesních komunit, např. Komory soudních tlumočníků či třeba Na volné noze.
Náležitosti soudního překladu
Soudní překlad má zákonem stanovený formát.
Musí být opatřený kulatým razítkem s malým státním znakem (dvouocasý lev) a zároveň neodlučitelně pomocí pečetícího provázku svázán s překládaným dokumentem. Od roku 2021 může úřední překladatel vyhotovit překlad také elektronicky, a to ve formátu PDF/A a s kvalifikovaným elektronickým podpisem.
Zadní stranu papírového, resp. poslední stranu elektronického překladu pak tvoří překladatelská doložka, v níž soudní překladatel prohlašuje, že ručí za správnost překladu.
Úřední překladatel a jeho role v rámci justice
Nabízí se otázka, proč tohle všechno? Pokud paní matrikářka nerozumí anglicky, proč si dokument nemůžu přeložit sám, anebo překlad zadat třeba kamarádovi, který se jako profesionální překladatel živí už 15 let? Proč je potřeba úřední překladatel?
Důvod je jednoduchý.
Soudní překladatel je státním orgánem, který má ze zákona (a pod rizikem sankcí) za úkol zajistit kvalitu a přesnost překladu.
Abyste se mohli stát soudním překladatelem, musíte splnit kvalifikační podmínky dané zákonem. Kromě VŠ jazykového vzdělání je, mimo jiné, třeba absolvovat dvousemestrální kurz na právnické fakultě a dále prokázat alespoň 5letou praxi, jejíž převážná část je získaná po ukončení VŠ studia.
Jasně, nic z toho není zárukou, že soudní překladatel odvede lepší práci než vy nebo váš kolega. Ale rozhodně by měl. Zvlášť v komplikovaných situacích, do kterých se běžný komerční překladatel nebo dokonce laik ani nemá šanci dostat (např. trestní právo), bude mít „soudař“ jednoznačně navrch.
A podívejte se na to i z druhé strany. Představte si, že jste úředník, který právě obdržel podklady k určitému zásadnímu rozhodnutí. Originál je v japonštině, kde nerozumíte jedinému slovu, a k němu překlad, o kterém žadatel prohlašuje, že je bezchybný (a na základě něhož si nárokuje mnohasettisícové plnění). Přijali byste bez výhrad oba dokumenty v dobré víře, že dotyčný občan „nekecá“? Anebo byste si kvalitu překladu raději někde ověřili? Jsem přesvědčený, že byste zvolili druhou možnost. A právě od toho je tu síť soudních překladatelů.
Navíc i kdyby úřednice daný jazyk ovládala, náplní její práce není procházet a kontrolovat faktickou správnost překladu. Od toho je tu soudní překladatel.
Jak pracuje úřední překladatel a proč jsou soudní překlady tak „drahé“?
Zatímco u běžných překladů cena standardně vychází z počtu přeložených normostran (1800 znaků vč. mezer) či slov, u soudních překladů tato metrika většinou postrádá smysl. Klienti totiž dokumenty často dodávají naskenované ve formátu PDF, a proto se běžně vychází z počtu fyzických stran. Za překlad 1 fyzické strany si já účtuji 750 Kč. V případě, že je na fyzické straně málo textu, je cena nižší. A to vzhledem ke kvalifikačním požadavkům na výkon profese a celé řadě dalších nezbytných a pro klienta neviditelných úkonů (např. vedení podrobné evidence úkonů) rozhodně není vysoká částka. A uvědomit si je třeba ještě jednu věc.
Češtinou mluvíme pouze u nás. Angličtina ale byla v roce 2019 oficiálním jazykem v 82 zemích a teritoriích světa – od USA přes Velkou Británii, Jihoafrickou republiku až třeba po pidistátečky v Tichém oceánu.
Pro geografy je takové rozšíření strhující. Pro překladatele ale představuje výzvu.
Nejenže se mezi zeměmi liší, někdy i výrazně, jazyk a používaná terminologie (stejné slovo může v Austrálii znamenat něco úplně jiného než třeba v USA). Liší se i jednotlivé právní systémy, a to někdy i v rámci jedné země (např. Skotsko versus Anglie).
A coby soudní překladatel se v tom všem musíte dobře zorientovat, což často obnáší časově náročné dohledávání informací a termínů. A hlavně: výsledkem musí být překlad, který bude dobře stravitelný pro úředníka v dané zemi. Proto např. „matriční úřad“ na dokumentu mířícím do Británie přeložím jako „Register Office“, zatímco v USA či Kanadě to bude „Vital Statistics Office.“
Už jste si někdy nechávali soudně přeložit dokument? O co šlo a jaký byl výsledek? Podělte se o svoji zkušenost v komentářích.
