Jako lektor angličtiny můžu říct, že studenti milují předpřítomný čas asi jako děti brokolici. A když ho někde uvidí (nebo jej mají, nedej bože, použít), jsou z něj konsternovaní asi jako český turista z octových brambůrek na první benzínce západně od Doveru. „V češtině nic takového nemáme, tak proč se to mám učit?“ Ovšem chyba lávky. Čeština s předpřítomným časem pracuje také. Jen to v některých situacích dělá trochu jinak než angličtina.
Předpřítomný čas v češtině
Vezměme si třeba větu „I have cooked my dinner“. Jak vznikla? Spojením slovesa „mít“ a trpného příčestí (neboli tzv. „třetího tvaru“). Tuto větu samozřejmě lze přeložit jako „Uvařil jsem si večeři“. Vhodnější ale je ji do češtiny převést jako „Už mám večeři uvařenou“, příp. prostě „Už mám navařeno“ (tvoření v češtině je mimochodem stejné – tvar slovesa „mít“ + trpné příčestí „navařeno“).
Proč překládat takto? Protože anglický předpřítomný čas je koncipován jako přítomný čas stejně, jako je věta „Už mám navařeno“ orientovaná do současnosti (= a můžu právě teď začít jíst).
Oproti tomu „Uvařil jsem si večeři“ spíše odpovídá anglickému „I cooked my dinner“ (= a pak jsem ji snědl, poté jsem se možná koukal na film, později přišel na pokec soused a až teď se spolu bavíme a říkám ti, že jsem někdy odpoledne vařil).
Obdobně lze do češtině převést i další anglické věty:
- He has broken his leg (= teď ji má zlomenou, a proto se mnou nemůže jet na hory).
- They have finished their homework (= mají hotové úkoly, a proto mohou jít ven).
- My brother has repaired your car (= máš opravené auto, protože ti ho můj brácha opravil).
Srovnejte: He broke his leg (= někdy v minulosti si ji zlomil, ale dost možná už je dávno v pořádku).
Kdy to takhle nefunguje?
Určitým problémem je, že doslovné překlady fungují jen u některých sloves. „I have been to Canada“ bychom těžko přeložili jako „Mám odbyto v Kanadě“. Snad by se dalo říct něco jako „Kanada? Tu už mám odbytou“ (= už jsem tam byl). I to ale zní na sílu. Za akceptovatelný český ekvivalent lze s výhradami považovat větu „Byl jsem v Kanadě“. Ta ale může zároveň být prostým konstatováním toho, co jsem dělal v minulosti, a tedy protějškem k „I was in Canada“. Lepším překladem je proto věta „V Kanadě už jsem (k dnešnímu dni) byl“. Příslovce „už“ totiž větě dodává punc přítomnosti.
Podobně nemůžu přeložit „I have called them“ doslovně jako „Mám jim zavoláno“. Teoreticky si můžu pomoci předponou a říct „Už mám odvoláno“. Všeobecně nejakceptovatelnějším řešením ale nakonec stejně bude „Už jsem jim volal“.
Dá se říct, že angličtina pro předpřítomný čas nachází širší a univerzálnější využití, zatímco čeština si k vyjádření téhož pomáhá např. příslovci či předponami. V mnoha situacích ale oba jazyky fungují velmi podobně.
Nutno dodat, že situací, ve kterých lze užít anglický předpřítomný čas (tj. present perfect), existuje obrovské množství, což studenty všeobecně mate.
Často pomocí něj vyjadřujeme jakési „skóre“, kterého jsme k dnešnímu dni dosáhli (I have been to Australia twice; She has won three gold medals; I have never heard of him), či aktuálně patrné výsledky něčeho, co se stalo dříve (I have broken my arm = my arm is broken; She has scratched my car = my car is scratched now).
Bez sloves do (anglické) hospody nelez
Jedna věc je znát, kdy je potřeba předpřítomný čas použít. Něco jiného je pak schopnost jej reálně utvořit. K tomu totiž potřebujete bezpečně ovládat tzv. minulá příčestí (někdy též označovaná jako třetí tvary nebo poněkud nepřesně jako trpné rody). Jasně, nikomu se do jejich učení nechce. Ale věřte mi. Bez nich se fakt nepohnete. Není to tolik práce. Jakmile se naučíte 50 nejčastějších, v naprosté většině běžných situací si vystačíte.
Skvělou zprávou je, že se nepravidelná slovesa můžete učit i nenásilně, např. pomocí rapové písničky.
Nepravidelná slovesa jsou naprostou nezbytností. Pokud stále bojujete např. s předpřítomným časem nebo třeba s tolik nemilovanými podmínkovými větami, dost možná vám problémy nezpůsobuje gramatika jako taková, ale prostá neznalost slovesných tvarů. Ta má navíc často za následek to, že se student „problematické“ gramatice vyhýbá místo toho, aby ji procvičoval.
Neučte se gramatiku podesáté. Místo toho se jednou provždy naučte nepravidelná slovesa.
